Uzavírání licenčních smluv se v českém právu řídí autorským zákonem (zákon č. 121/2000 Sb. o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů).
Autorský zákon upravuje licenční smlouvy v § 46-55 a v platném znění již reflektuje specifické podmínky, za kterých jsou veřejné licence zpravidla uzavírány. Jde především o neadresnost návrhu na uzavření licenční smlouvy, kterou umožňuje § 46 odst. 5:

(5) O podání návrhu na uzavření smlouvy jde i tehdy, směřuje-li projev vůle vůči neurčitému okruhu osob.

Druhý podstatný rys veřejných licencí je, že podmínky návrhu lze akceptovat, aniž se o tom poskytovatel licence dozví – § 46 odst. 6:

(6) S přihlédnutím k obsahu návrhu nebo k praxi, kterou strany mezi sebou zavedly, nebo zvyklostem může osoba, které je návrh určen, vyjádřit souhlas s návrhem na uzavření smlouvy provedením určitého úkonu bez vyrozumění navrhovatele tím, že se podle ní zachová, zejména ze poskytne nebo příjme plnění. V tomto případě je přijetí návrhu účinné v okamžiku, kdy byl tento úkon učiněn.

Jedná se o výjimku z obecných pravidel pro uzavírání smluv, která je přímou reakcí na existenci veřejných licencí, a díky níž je podle českého práva možno platně uzavřít licenční smlouvu využitím licence Creative Commons – stačí, že autor nebo jiná oprávněná osoba na licenci odkáže nebo ji v díle přímo uvede.

Z právního hlediska to znamená, že každý, kdo užije dílo v souladu s licencí Creative Commons, zároveň automaticky uzavírá s autorem smlouvu, která ho k užití díla opravňuje. Aniž by autora kdokoli obtěžoval vznikne tolik smluv, kolik je uživatelů.

Autor: Petr Jansa