Uzavírání licenčních smluv se v českém právu řídí autorským zákonem (zákon č. 121/2000 Sb. o právu autorském,o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů).
Autorský zákon upravuje licenční smlouvy v § 46-55 a v platném znění již reflektuje specifické podmínky,za kterých jsou veřejné licence zpravidla uzavírány. Jde především o neadresnost návrhu na uzavření licenční smlouvy,kterou umožňuje § 46 odst. 5:
(5) O podání návrhu na uzavření smlouvy jde i tehdy,směřuje-li projev vůle vůči neurčitému okruhu osob.
Druhý podstatný rys veřejných licencí je,že podmínky návrhu lze akceptovat,aniž se o tom poskytovatel licence dozví –§ 46 odst. 6:
(6) S přihlédnutím k obsahu návrhu nebo k praxi,kterou strany mezi sebou zavedly,nebo zvyklostem může osoba,které je návrh určen,vyjádřit souhlas s návrhem na uzavření smlouvy provedením určitého úkonu bez vyrozumění navrhovatele tím,že se podle ní zachová,zejména ze poskytne nebo příjme plnění. V tomto případě je přijetí návrhu účinné v okamžiku,kdy byl tento úkon učiněn.
Jedná se o výjimku z obecných pravidel pro uzavírání smluv,která je přímou reakcí na existenci veřejných licencí,a díky níž je podle českého práva možno platně uzavřít licenční smlouvu využitím licence Creative Commons – stačí,že autor nebo jiná oprávněná osoba na licenci odkáže nebo ji v díle přímo uvede.
Z právního hlediska to znamená,že každý,kdo užije dílo v souladu s licencí Creative Commons,zároveň automaticky uzavírá s autorem smlouvu,která ho k užití díla opravňuje. Aniž by autora kdokoli obtěžoval vznikne tolik smluv,kolik je uživatelů.
Autor:Petr Jansa
